Poslanci a senátoři

Podle Ústavy ČR je Parlament tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem (čl. 15 odst. 2). Poslaneckou sněmovnou se stala dnem účinnosti Ústavy (1. 1. 1993) Česká národní rada. Senát je konstruován jako protiváha vůči Poslanecké sněmovně, jako prvek vytvářející předpoklady kvalitnějšího legislativního procesu a jako prvek kontinuity Parlamentu pro případ, že by byla Poslanecká sněmovna rozpuštěna. Obě komory Parlamentu mají autonomní postavení. Vznikají na základě odlišného volebního systému. Poslanecká sněmovna podle zásad poměrného zastoupení, Senát na základě zásad většinového systému. Členové obou komor Parlamentu mají také různě dlouhé volební období. Poslanci čtyřleté (to je zároveň volebním obdobím Poslanecké sněmovny), senátoři šestileté, přičemž každé dva roky se volí třetina senátorů (volební období Senátu tak nekončí). Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, Senát 81 senátora. Ústava zakotvuje neslučitelnost současného členství v obou komorách Parlamentu a dále funkce poslance nebo senátora s funkcí prezidenta republiky, soudce a dalšími funkcemi, které stanoví zákon. Mezi funkcí poslance a člena vlády není inkompatibilita stanovena, pouze poslanec (nebo i senátor), který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny (nebo Senátu), ani členem parlamentních výborů a vyšetřovacích či stálých komisí komory, jejímž je členem. V současné době používá Poslanecká sněmovna jako svůj jednací řád Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.